credit: DST GALLERY
S náručí
plnou kopretin,
cestou z louky
pod lesem,
kde žije slunce,
chybí stín,
já tančím bosa
a sama jsem...
S květinami
povadlými v dlani,
po cestě,
kde se stromy klaní
koberci z květin
a motýlímu tanci..
Kde jsem já?
Už nemám šanci...
S náručí
plnou kopretin,
s hlavičkami květů
bílých jako sníh,
klopýtám bosa,
hledám stín
a skrývám tvář
do dlaní svých...
Jsi celý hedvábný,
jsi jako slunečnice,
padá déšť, pár kapek,
možná však statisíce..
skrápí tvé vlasy,
tvou drsnou tvář...
Jsi zrnko písku,
jsi celá má pláž...
