61. den
a poslední zbytky sněhu...
2. březen
60. den
pohled z okna...
a změnilo barvu nebe,
padá sníh,
a pořád tak zebe?
1. březen
Chtěl jsi...
Chtěl jsi mi z vlasů mých
copánky plést,
v záplavě zlata
cestou k vodopádům,
na rukách rákosím
přitisklou k tělu,
domů mě nést,
psát vzkazy milostné
prstem mým zádům,
po hedvábné kůži
drsnou dlaní,
prstem po mé
snědé kůži,
když čekals
na mé pousmání,
jako motýl
na kapku rosy
v bílé růži...
Chtěl jsi mi vysypat po těle
cestičku z písku,
hluboké řečiště
dravého proudu,
být hvězdám noci temné
stále nablízku,
rozdrolit mezi prsty
země hroudu..
Chtěl jsi mi uzly vázat
na pramenech vlasů,
ve stříbrném větru,
cestou k poušti,
ubírat vteřiny
na vahách času,
noc,
ta nikdy neodpouští...
59. den
ať už konečně sleze ten sníh.. kočičky na jívě pučí, dokonce se pod tím vším nánosem pokoušejí vystrčit hlavičky první sněženky... chci JARO!!!
Chci jaro, chci slunce, chci teplo a chci zapomenout na tuhle hnusnou dlouhou zimu..
28. březen
Jen jedno slovo...
Průsvitná duše moje,
je plná ticha,
je plná nepokoje...
Vítr ji zavál
sněhem studeným,
já jako socha z ledu jsem,
stačí jen slůvko,
které však nepovím,
do nohou zebe mne zem...
Stačí jen slovo
a popraská chladný led,
jen jedno slovo,
sladké jak med..
Já ho však nepovím,
chci zůstat stínem,
chci zůstat dechem ledovým..
Mé první jméno
má být žena,
já jsem však vítr
a ten...
ten duši nemá...
