105. den
15. duben
Sladce se spí..
Popraskaná kůra stromu,
který teď objímám
drásá mi tvář.
Pichlavé jehličí
už skoro nevnímám,
skoro mi připadá,
jak kůže jehněčí..
Vítru tu kolem mne
tichoučce ševelí,
ticho a dech lesa,
skoro jak vzdech vílí,
jen tiše přihlíží.
Rosa a mé slzy
skrápí tu kapradí,
stmí se už brzy,
slunce mne zas zradí...
Jen hvězdy vzdálené,
tmou temnou zmámené,
vědí co děje se,
v mechu tam u stromu,
tam v temném tom lese,
kde pod rouškou tmy věčné,
sladce se spí...
Jedna ze starších básniček...
