Navždy…
Nevím proč
a nevím ani kdy,
nevím jak
a co vlastně se stalo..
A pak najednou,
osud můj
obrátil se zády…
A štěstí?
Do očí se mi smálo..
Já ztratila víru,
a ta slova,
co chtěla jsem slýchat,
co chtěla jsem říkat
najednou nemají význam..
Co říkám já
myslím vážně,
co slýchávám
už musím přebírat…
Co vědět chci,
a co vědět mám,
Nikdo nechce být přeci sám..
A štěstí..?
Omlouvám se,
to nebyl smích..
Konec byl moje záchrana,
teď vidím,
co vědět jsem nechtěla,
a být sama?
V každém cíli
totiž ta cesta pokračuje
a strach z každé křižovatky
už nemám v hlavě,
nemám v srdci,
chci jít,
chci snít,
s tebou
sama
spolu
ve dvou..
Prostě jít..
Uvidíme.. a snad navždy..
