140. den
cestou necestou, polem nepolem...
Každá cesta někam vede, i když někdy přestávám věřit, že někde je tam cíl..
Místo, kam chci dojít, protože vždycky, když si myslím, že už jsem blízko, zjistím, že jsem se zase spletla..
Proč je takový problém jednou cestou, kterou si člověk vybere, dojít až na konec..? Chci jednu jedinou, nemusí být rovná, kameny přeskočím, ale prosím, chci tam mít ty, které miluji a ostatní nechte mě jít...
19. květen
Jsi sen,
co se mi zdál,
vím,
na lásku musí být
vždy dva,
vím,
světlo střídá denně tma,
zachytit tak toho snu
stříbrnou nit,
kdo se tu zase smál..
Nechci se vážně probudit..
