Všechno vždycky začíná..
Všechno vždycky začíná,
nebo spíš končí
nevinnou lží…
Déšť na tváři
nevnímám
a koně v ohradách
při bouřích jančí..
Tak jako já..
To se snad smí
a anděl můj,
mám o něj strach,
snad někde jen spí..
Mé slzy nezmiňuj,
vždyť říkám,
zas prší..
Ne, nejdu nikam,
za ruku ho držím
a prosím,
vzbuď se..
Cestičky slz na tváře,
jako znamení
snad už zas nosím..
Anděl můj malý ospalý,
otevřel desky snáře,
že prý lež nebolí..
aspoň ta nevinná,
možná ne lháře,
vždyť tím to vždycky
začíná
nebo spíš končí…
