155. den
Zámek ŽINKOVY...
3. 6. 09.. tak tohle datum si budu pamatovat, i když celé to moje nervování za těch 8 minut, za které to bylo všechno vyřízené, prostě nestálo.. tak teď už snad konečně můžu jít...
zajímavé je, že tyhle čísla jsem vždycky všude používala jako moje šťastná.. násobky tří.. 3, 6, 9.. hm, docela ironie, i když teď už jen k pousmání.. každopádně dvojky mi moc štěstí nepřinesly..
takže uzavíráme 2. 2. 02 - 3. 6. 09.... a díky všem, co mi dneska drželi palečky... jdu dál :)
Jen noc bílá
a den tmavý,
jen ticho
a vítr šeptavý,
jen oni
můj sen znají,
jen oni
se mne ptají..
Stejně jako tráva
a rákosí,
jež ví,
co ve mně zápasí..
Sny,
touha ztracená,
myšlenky,
city bez jména..
toť vše moje doména..
Slova
a útěcha bezcenná,
kříž
a voda svěcená,
láska
a tiché zklamání,
čas i tma
strach mi nahání...
V tanci deště
tu pak všechno krásné mizí,
a ty jsi pro mne nikdo,
jsi cizí...
Já spoutám vítr,
spoutám bouře,
zbavím ohně chrámové
dusivého kouře,
mávnutím proutku
přivolám den,
slunečním paprskem
zaženu sen...
Pak noc bílá a den tmavý,
ticho a vítr šeptavý,
všichni, kdo mne znají,
ti všichni se zeptají...
Proč v duhových
očích mých
není už pláč
ale smích...?
