157. den
jedna něžná kopretinka...
a přistáváme...
hladová včelka...
5. červen
Soška z hlíny
Jsem jako soška
uplácaná z mokré hlíny,
na rukách
obtisky kapradí,
nejsladčí trs
mezi hroznovými víny,
slunce,
co nikdy nezradí...
Umírám touhou,
když mizí stíny,
zalitá
měsíčním svitem stříbrným,
toužím sama
mezi svými,
jen hvězdy to ví
a já to vím..
Jsem jako koryto
prudké řeky,
jež zná svůj směr
a cíl,
jsem chrám
uzamčený navěky,
déšť,
jemuž ubývá čas i sil..
Jsem jako pyramida
zasazená v dunách,
ztracená
navždy v poušti,
s myšlenkami
v mořských vlnách,
když paprsky sluneční
se k zemi spouští...
Jsem...
