180. den
prší.. ale dneska prostě pršet nemělo.. jako se nemělo stát plno věcí... a přesto prší a přesto všechno teď řeším věci, o kterých nic nevím.. a o kterých nerozhoduji..
Proč?
Pro Tebe
Je polibek, který nikam nemíří,
jsou slova, která nic neříkají.
Je láska, která se s prohrou nesmíří
a bez náhody se dva nesetkají...
....
ty víš jak to bylo dál a možná má takhle báseň pokračování, ne druhou sloku, tu znám..o té vím, ale další báseň..
a já bych ji chtěla číst..
a možná pak přestane pršet...
Je to právě půl roku, kdy se mi splnil sen.. a teď mám najednou pocit, že sny se nedají přenést do reality, protože je vždycky někdo, kdo nechápe a kdo mne vzbudí.. takhle jsem to ale nechtěla..
Jsi moje slunce, jsi můj den, jsi moje světlo, jsi můj sen.. a já nejsem první, kdo drží tě za ruku a líbat smí, nejsem první, chci být však poslední..
...a dnešní sen?
stojím v Plzni na parkovišti před obchoďákem a přemýšlím, jestli to mám udělat..
