je nádhernej, voňavej a heboučkej..
Nějak se toho poslední dny moc děje a já nestíhám... Nestíhám sledovat, řešit a zvládat..Narodil se v stejný den jako umřel strejda, život za život... V ten samý den se stalo tolik věcí a já jsem uvnitř toho všeho, aniž bych asi chtěla.. Dnes mi navíc přišel od soudu cár papíru, je trapný slyšet od každýho, kdo ho viděl nebo ví, gratuluju... Kdo by to byl řekl.. a přitom za poslední měsíce to bylo jediný, na co jsem čekala.. Taky jsme dneska vlítly s Nikolkou do pěkný bouřky, po cestě z Plzně.. nejdřív modrý nebe a klid.. kdo by to byl řekl.. najednou jsem uviděla pole a červený máky, už dlouho je hledám, abych si vyfotila a Nikolka jako by to věděla "mami zastav".. po pár metrech jsem fakt poslechla a zabočila na posekaný vjezd do pole.. stihla jsem cvaknout jeden mák, pak tma, černo a už jsme chvátaly zpátky do auta.. Možná po kilometru jsme vjely do toho nejhoršího, stěrače to nebraly, zahřměl hrom až s sebou Nikolka škubla.. "mami bouřka".. řekla jsem, ať se nebojí, bouřka nic nedělá a ona na to "já vím, maminko, s tebou já se nebojím".. v tu chvíli bylo jediný, co jsem měla pod kontrolou, auto..
