Závidím...
Závidím dešti..
sílu má
a přitom
po kapkách mizí..
Závidím duhám
barvy,
co nutí tě hledět
s úsměvem do nebe..
Závidím vločkám,
krajkoví z oblaků,
zahřeje duši,
přitom však zebe..
Závidím slunci,
kdy chce tě pohladí
paprskem zlatavým,
to nebolí, nevadí…
Závidím i kapkám rosy,
v trávě a na nohách,
které jsou bosy
na chvilku zazáří..
Neptá se, dotkne se,
zahřeje, ochladí..
Nemusí, neřeší,
miluje a pak zase jde…
