186. den
4. červenec
a zase bouřka.. naštěstí krásný počasí vydrželo alespoň do 5 hodin.. dopoledne jsme byli na dlouhé procházce, pak jsme si stačili opéct buřty na zahradě, pojezdit na kole a zajít na nanuka :) Z další vycházky k rybníku už jsme se radši vrátili.. když začalo pršet, že nebylo vidět na metr a mlátilo to do oken, blesky lítaly po obloze a hromy vyplašily i našeho Tobíka, Nikolka hupsla na gauč a držela se mi jako klíště.. mě vyplašilo, až když mi začalo bublat ve dřezu v patře, protože venku tu nebraly kanály :( ...
.......................
Kapky...
Kapka,
co stéká tu
pomalu po okně
umí i švihnout po tváři,
když hnaná větrem
chce schovat se do trávy,
kde jako slza zazáří..
A slunce, co umí
vysušit kapky na květech,
když stvoly se k sobě skloní
a rosa skápne dolů,
už zase zapadá..
Jak slzy po letech
kdo tomu nerozumí,
pláče tu nebe
a prostě prší,
promáčí květy, trávu i tebe
a moje slzy
ty nikdy neusuší..
Prstem chci setřít
tu maličkou kapičku na tváří
co zanechala lesklou stopu
než zmizela zas v trávě,
nepláču, jen prší, ty lháři,
začalo právě..
Něco kape z nebe
něco z mých očí,
déšť pomalu mizí
a v duze, co tančí mezi kapkami
poznávám sebe
a svět se stejně točí
i když je mi teď cizí…
