Po příjezdu do hotelu jsem se mírně vyděsila.. procházím halou, je mi povědomá.. pak nás naženou na pozdní večeři, pokoje prý až pak.. procházím komplexem a zdá se, že už jsem tu byla.. takže buď jsem totálně mimo a nepamatuju si to, nebo mám „deja vu“. Sděluji svoje pocity mami a ségře, načež je mi odpovězeno „takovejch komplexů podobnejch je“… odvětím, že nejsem totální pako, že jsem tu prostě musela být.. ale sakra, podle názvu ne.. Pamatuji si naše dovolený..divný, divný..
No jasně, jsme v jídelně a už vím, kde je problém… v tomhle hotelu jsem fakt kdysi byla a když se mi vybavuje, že mi stačili 2 dny a stěhování jinam.. udělá se mi celkem zle..
Tenkrát jsem sebou vlastně už taky měla Nikolku, ale ještě v bříšku..
Pokoje byly děsný, na recepci jsme strávili skoro celý den, hádali se a dohadovali ještě společně s celým dalším letem lidí, až nás odvezli jinam.. Mírně bledá to říkám svým spolucestujícím a svorně doufáme, že snad za ty 4 roky hotel prošel nějakou změnou a všechno bude fajn…
Jen nechápu, takhle se ten hotel prostě nejmenoval.. (druhý den náhodou zjistím, že hotel byl před 3 roky přejmenován.. proč asi?) No jasně, kdyby tam bývali byli napsali, že je to DAR NAOUAR, tak jsem ten zájezd v životě nekoupila.. CARRIBEAN WORD GAMMARH zní úplně jinak a super nafocen v katalogu i jinak vypadá..
No bohužel problém číslo jedna je na světe hned po příchodu na pokoj.. otevřu dveře, jeden malý krok a postel.. druhá.. třetí.. čtvrtá.. konec místnosti okno.. bez uličky.. očividně dvoulůžkový pokoj, kde jsou narvaný další 2 postele navíc a všechny 4 sražené dohromady bez milimetru místa mezi nimi… no nic, padáme na ústa, takže co se dá dělat.. pokoušíme se tedy aspoň zmírnit
Takže do rána máme mírné omrzliny JJ.. (ba ne, chvilku mrzneme, po vypnutí se půl hodiny pečeme a střídavě se pokoušíme zjistit, co je lepší..) mezitím klimatizace vyplaví půl pokoje a pravidelným rychlým kapáním nás přivede málem k šílenství..
207. den
Na schůzce s delegátkou zjišťujeme, že nejsme zdaleka jediní, kdo je lehce v šoku ze svého pokoje a funkčnosti…
Jediná piha na kráse a problém na pláži je bar.. od 10 otevřený.. v půl 12 nikdo.. s jazykem na vestě a suchem v ústech stepujeme po horkém písku.. konečně se otevře malé okénko.. na můj požadavek o pití je mi odpovězeno, že „cola UŽ není“.. no jo no, asi o ní byl velký zájem.. vteřinu po otevření a už není.. dobrá, voda to jistí…
Závady pokoje máme nahlášené, prý se dostaví opravář… kde nic, tu nic, přesně jak jsem čekala.. trvám na výměně pokoje.. chci pokoj, co je v katalogu.. prý je foto ilustrační.. hmmm… ptám se jestli tady mají alespoň jeden pokoj, který vypadá jako na obrázku, ale prý co chci, to je rodinný pokoj, okamžitě vystartuju, jsme čtyři, máme ho mít! …
Čeká nás ovšem další noc v pokoji s tekoucí klimatizací, která se nás snaží zmrazit..17C uvnitř po
U moře se Nikolka seznamuje s Betynkou a Bertíkem a hned má o další zábavu postaráno :)
áááá, hop!
