...a tohle je naprosto úžasné LO s Nikolkou od IRI k mým dnešním narozeninám :)
Děkuji mooooc :):)

243. - 245. den

29. - 31. srpen


převod - stará fotografie - sépie - GIMP

HOP a SKOK :)

Nikolka s Anitkou

LO by IRI :)

241. - 242. den

Život je někdy jako pavučina, všechno tak důmyslně propletené, těch cestiček, těch možností.. a pak stačí, aby někdo jen o jedno vlákno hrubě zavadil, jen jedno se přetrhne a ohrozí celou tu stavbu nitek...


27. a 28. srpen

Dneska se mi Nikolka ptala, když budu mít oslavu narozenin jaké dostanu dárky a kolik :) Tak říkám, že nevím a že mi každý něco snad přinese a že to, co jsem moc chtěla mi nikdo stejně nechce koupit :) Jen se ptají a když řeknu co, tak nic :):) (no bodejť, ta cena :))
Nikolka: "A co bys chtěla maminko?"
já se smíchem: "Zrcadlovku."
Nikolka zamyšlená..: "Hmm a ty víš kde se kupujou, maminko?"
já: "No jasně, že vím. Ale nemám na ní peníze."
Nikolka: "Já mám penízky v kasičce! Tak já tam s tebou zítra půjdu a koupím ti ji!"

NO nemám já zlaté dítě? :)

240. den

v lese...

238. a 239. den

24. - 25. srpen

235. - 237. den

v lese...


v bazénu...


21. - 23. srpen

pořád se mi vrací tahle písnička, většinou ve chvílích, kdy ji slyšet zrovna nepotřebuju.. ale stejně ji miluju.. jsou věci, které se nezapomínají, jsou lidi, kteří projdou tvým životem a zmizí, ale většina jich zůstává, i když ne v tvojí blízkosti, jak si přeješ... ale zapomenout se nedá..

234. den

Zamyšlená Nikolka...

a na koupání v lomu... dneska tam potápěč byl a Nikolka ho hned "pojmenovala"..
a nechtěla si to nechat potom vymluvit..



20. srpen

Na tenhle den jsem se těšila hodně dlouho, psáno v kalendáři a během pár týdnů je všechno úplně jinak, jsem někde jinde a plány neplatí... možná škoda, možná dobře..

230. - 233. den

16. - 19. srpen


Nikolka s Davídkem na houbách :)


jeden modelkovský kukuč do objektivu :)


naše úlovky...


a u rybníku na krmení kachniček.. už po nás jdou :)

226. - 229. den




12. - 15. srpen

Najednou se mi zdá všechno jinak.. ještě před pár dny bych dala za někoho ruku do ohně a pořád ho dokázala omlouvat.. chyba..
Příště už budu muset odpustit jen sobě, že jsem odpouštěla někomu, kdo si to nezasloužil.. ale příště už snad nebude..

225. den

Hledači houbiček :)

11. srpen

220. - 224. den

7. - 10. srpen

Vždycky musí něco skončit, aby mohlo něco nového začít.. (tuhle přísloví taky nesnáším, ale co ..)




fotky dodám... mmt




Nějak se to všechno motá čím dál víc.. a já nechápu, jak je to možný.. upřímně, nevím, co se děje.. někomu musím poděkovat za nakopnutí, někomu za probuzení, někomu za pohlazení, najednou je kolem mě plno lidí a já chci věřit, že to myslí, tak jak říkají a tak jak dělají...

Nejsem prý spontánní, pořád něco řeším, nerada se koupu v ledové vodě v šatech.. ale když už jsem tam byla, musím říct, že to bylo fajn.. hlavně to, že mi z ní zase někdo pomohl ven...

Takže heslo dne: žij každý den tak, jako by byl tvůj poslední..., protože každý den se dá přijít o strašně moc věcí a pak už to nikdy nejde vrátit..

219. den

Tahle fotka se mi hrozně zalíbila, hned jak jsem ji uviděla.. scéna jak z romantického filmu přitom naprosto nearanžovaná momentka :)


a po koupání v lomu :)

6. srpen

217. a 218. den




Asi jsem udělala pěknou blbost, možná krok správným směrem.. Jen nevím, jak to poznat a jestli pokračovat, chjo.. Začínám být alergická na blbý rady a lidi, co si najednou myslí, že ví všechno..
a přísloví "všechno špatný je pro něco dobrý" mi začíná fakt drásat.. no nic..




4. a 5. srpen

216. den

Lomeček v Mrákově...
Sice tady není takové teplo jako v Tunisu, ale voda krásná...

(jen škoda, že tam nebyl žádný potápěč...)

3. srpen



215. den

vzpomínka na moře...


Namalujete srdce, květinu, postavíte hrad, pak přijde vlna a jakoby tam nikdy nic nebylo, písek je najednou zase bez poskvrny... jakoby se nic nestalo, všechno je pryč a je úplně jedno, jak dlouho to trvalo...

2. srpen



214. den

Miluji moře, pláž, mušličky, písek.. chci zpátky..
kdyby to tak šlo.. chtěla bych zpátky vrátit mnohem víc věcí než jen tohle, ale ani jedno nejde..

1. srpen

213. den

7. den u moře

31. červenec - pátek


Tak dneska už poslední den.. uteklo to nějak strašně rychle a honem zpátky do reality (ne že by se mi tam chtělo..)



Dnes přijela s rodiči Barunka a hned si padly s Nikolkou do oka a celý den spolu řádily jak na pláži, tak pak i v bazénu a na tobogánech.. škoda, že tu nebyla s námi celou dobu...


Ve 12 hodin musíme vyklidit pokoj, ale ještě je čas do 20.00 hod, kdy máme odjíždět z hotelu. Naštěstí si můžeme dát kufry k našim novým známým a odpadá nám starost navíc.. Takže poslední odpolední hodiny trávíme u bazénu a Nikolka povětšinou s Barčou pod vodou :)

Tak papa moře, Nikolka zamávala vlnám, písku, pak i bazénu, všem kočičkách a letííííme domů...


.....................



Mmch, úplně mimo.. na tenhle datum jsem vlastně čekala nějaký ten měsíc.. vydrž, pak to bude všechno jinak.. já bych bývala vydržela, ale...

212. den

30. červenec

6. den u moře - čtvrtek

a výlet do SIDI BOU SAID...

Ráno se snažíme dělat trochu rámus, aby se Nikolka dobrovolně vzbudila a mohly jsme společně vyrazit na slibovaný výlet. Hned jak otevře jedno oko jí Maruš začíná šeptat, jak pojedeme autobusem a jak to bude super (juchajda, juchajda) až ji přesvědčí slézt z postele..

Po snídani jdeme měnit eura za dináry kvůli autobusu a ejhle, ono půl 9hod a pán ve směnárně se strašně diví, co že to chceme, že nemá peníze, je brzo.. hmmm… když tam asi 10 minut přešlapujeme a snažíme se mu vysvětlit, že nám stačí jen 3 dináry a ty tam snad někde má, jednomu recepčnímu se nás zželí a z vlastní kapsy nám vymění našich ubohých 5 eur za 10 dinárů..

Venku se nás snaží odlapit místní taxikáři (je jich tam snad 15).. autobus se nám snaží vehementně rozmluvit, nasazují šílené ceny, poté sice zlevňuji, ale my trváme na hromadné dopravě a suneme se k zastávce, i když se mezitím od nich dovídáme, že autobus nejede, že jede jinam než my chceme, že má prázdniny.. přesto vytrváme..

Jízda místní MHD se podobá trochu jednomu našemu filmu (ano, správně.. „Nezastavujeme, máme zpoždění! Vyskočte si!) Nás sice nechal nastoupit normálně ale další cestující, většinou místní naskakují velmi obratně pomalu za jízdy.. Autobusák se s tím nijak nepáře a jede jako o závod, s vybíráním peněz se nezdržuje, do autobusu se nastupuje zadními dveřmi a tam má židličku průvodčí, který to za jízdy kasíruje.. mezitím mu lidi odpadávají při prudkém brzdění… Do SIDI BOU SAID se ale dostaneme celkem brzy, 15 kilometrů přežijeme a vystupujeme v centru…

Za dvě hodiny oběhneme město, trh, vylezeme na nejvyšší místo, podíváme na přístav a šupajdíme zpátky na autobus.. no nevím proč chvátáme, 25 minut zpoždění je zřejmě v normě, protože se nikdo nediví, ba naopak cestující ještě dobíhají…

Focení na pláži...


Odpoledne si ještě Nikolka stihla zacvičit a zatancovat s dětmi :)

Jinak co se zadařilo:

-orvat několik zralých fíků ze stromu, který roste nedaleko našeho pokoje

-ochutnat hroznové víno, které visí na jedné konstrukci směrem k recepci (ale už nás někdo předběhl! Mizí velmi rychle..)

-ztratit moje sluneční brýle v SIDI BOU SAID (jediný koupený během posledních 5 let, který mi seděly na xichtě)

-najít jedny sluneční brýle na pláži (jsou ale na mnohem větší hlavu než je moje)

-vylovit jedny vodotěsné hodinky z moře (píšou na nich do 30m, tak snad nějaký ty vlny zvládly a fungují)

-objevit naleziště super lastur a naplnit s nimi kufr…

Zítra nás čeká poslední den a pak zase letííííme…