212. den
30. červenec
6. den u moře - čtvrtek
Ráno se snažíme dělat trochu rámus, aby se Nikolka dobrovolně vzbudila a mohly jsme společně vyrazit na slibovaný výlet. Hned jak otevře jedno oko jí Maruš začíná šeptat, jak pojedeme autobusem a jak to bude super (juchajda, juchajda) až ji přesvědčí slézt z postele..
Po snídani jdeme měnit eura za dináry kvůli autobusu a ejhle, ono půl 9hod a pán ve směnárně se strašně diví, co že to chceme, že nemá peníze, je brzo.. hmmm… když tam asi 10 minut přešlapujeme a snažíme se mu vysvětlit, že nám stačí jen 3 dináry a ty tam snad někde má, jednomu recepčnímu se nás zželí a z vlastní kapsy nám vymění našich ubohých 5 eur za 10 dinárů..
Venku se nás snaží odlapit místní taxikáři (je jich tam snad 15).. autobus se nám snaží vehementně rozmluvit, nasazují šílené ceny, poté sice zlevňuji, ale my trváme na hromadné dopravě a suneme se k zastávce, i když se mezitím od nich dovídáme, že autobus nejede, že jede jinam než my chceme, že má prázdniny.. přesto vytrváme..
Jízda místní MHD se podobá trochu jednomu našemu filmu (ano, správně.. „Nezastavujeme, máme zpoždění! Vyskočte si!) Nás sice nechal nastoupit normálně ale další cestující, většinou místní naskakují velmi obratně pomalu za jízdy.. Autobusák se s tím nijak nepáře a jede jako o závod, s vybíráním peněz se nezdržuje, do autobusu se nastupuje zadními dveřmi a tam má židličku průvodčí, který to za jízdy kasíruje.. mezitím mu lidi odpadávají při prudkém brzdění… Do SIDI BOU SAID se ale dostaneme celkem brzy,
Za dvě hodiny oběhneme město, trh, vylezeme na nejvyšší místo, podíváme na přístav a šupajdíme zpátky na autobus.. no nevím proč chvátáme, 25 minut zpoždění je zřejmě v normě, protože se nikdo nediví, ba naopak cestující ještě dobíhají…
Focení na pláži...
Odpoledne si ještě Nikolka stihla zacvičit a zatancovat s dětmi :)
Jinak co se zadařilo:
-orvat několik zralých fíků ze stromu, který roste nedaleko našeho pokoje
-ochutnat hroznové víno, které visí na jedné konstrukci směrem k recepci (ale už nás někdo předběhl! Mizí velmi rychle..)
-ztratit moje sluneční brýle v SIDI BOU SAID (jediný koupený během posledních 5 let, který mi seděly na xichtě)
-najít jedny sluneční brýle na pláži (jsou ale na mnohem větší hlavu než je moje)
-vylovit jedny vodotěsné hodinky z moře (píšou na nich do 30m, tak snad nějaký ty vlny zvládly a fungují)
-objevit naleziště super lastur a naplnit s nimi kufr…
Zítra nás čeká poslední den a pak zase letííííme…
