39. den

a ještě jeden pokus... :)

8. leden

38. den

a tentokrát kapky, kola na hladině a obarvená voda :)








7. únor


Jen tak...

Jsem jen tvá
a ty jsi můj...
"Tak pojď si hrát.."
"Ne, počkej, stůj!"
Nevím, co vlastně znamená,
ta krátká věta:
"Jsi jen má...
... do konce světa.."
Tak podej mi ruku tvou,
vezmi mne do dlaní...
"Pojď, všichni jdou..."
"No tak stůj, co polibek před spaním?"

37. den

a pokus o kapající vodu :)

Pro představu :) V jedné ruce mám foťák, opřený objektivem o misku (nevlastním stativ) a druhou ruku leju vodu ze skleničky.. nenašla jsem stříkačku, abych mohla kapat hezky po kapkách.. no ale taky to trochu šlo...

Nastaven čas 1/2000 a clona 8






6. únor

credit: DST GALLERY

36. den

a dvě fotky ze dnešní procházky..

Jeden upravený Nikolčin portrét...


a jedna origo fotka přímo z foťáku :)

5. únor

credit: DST GALLERY


S náručí
plnou kopretin,
cestou z louky
pod lesem,
kde žije slunce,
chybí stín,
já tančím bosa
a sama jsem...

S květinami
povadlými v dlani,
po cestě,
kde se stromy klaní
koberci z květin
a motýlímu tanci..
Kde jsem já?
Už nemám šanci...

S náručí
plnou kopretin,
s hlavičkami květů
bílých jako sníh,
klopýtám bosa,
hledám stín
a skrývám tvář
do dlaní svých...

Jsi celý hedvábný,
jsi jako slunečnice,
padá déšť, pár kapek,
možná však statisíce..
skrápí tvé vlasy,
tvou drsnou tvář...
Jsi zrnko písku,
jsi celá má pláž...

35. den


4. únor



34. den

3. únor

a dneska ještě pár upravených portrétů....



Nikolka a Toby :)







2. únor

Svítá...

Svítá
a slunce splétá
cestu k nebi z paprsků svých zlatých...
Líbám
a tiše prosím
těla, srdce i duše svatých...
Vstává,
slunce vstává
a přitom padá k zemi rosa...
Pláču
a tančím
v provazech deště nahá a bosa...
Prší
a dešťové kapky se v zlatavých proudech
se zemí snoubí...
Zraju
jako hrozny vín
v révovém loubí...
Rostu
a bílé kopretiny
vadnou mi v dlaních...
Prosím
a měňavá duha k jezeru se
tiše sklání...




33. den

Nikolka....

2. únor

2.2. 2002 krásný datum.. myslela jsem, že si ho navždy budu pamatovat... v dobrém..
a teď si říkám, možná jsem tenkrát neměla být tam, kde jsem byla.. je to 7 let? hmm.. ani se to nezdá..
Ale zase.. všechno se děje kvůli nečemu... a tohle všechno bylo kvůli Nikolce.. třeba..
To je to nejdůležitější, co v životě mám, co mi z toho všeho zbylo a co mi nikdo nikdy nevezme.. ji a její lásku.... iluze, vzpomínky a důvěra, to všechno vzalo za své..
ale zase.. možná, kdyby se nestalo tohle, nemohlo by být teď zase líp... zase krásně...

Něco musí skončit, aby mohlo něco jiného zas začít... neříká se to tak?

Usíná...

Vzpomínka na lásku
pomalu usíná,
jen převržená sklenka,
prázdná.. bez vína...
.. dává ti tušit,
krásu dnů minulých,
ani sis nevšiml,
že v noci začal padat s níh...
... a stopy mých kroků
zanesl vločkami,
ve snech, co přichází
a hlavně na zemi...

Navždy...

32. den

Slon BIMBO už bydlí :)


Nikolka s Verunkou v pokojíčku :)


1. únor

... před pár dny, co se mi tak zdá, jsem začala nový projekt, nový rok, nové všechno a on už je únor... utíká to tak rychle a přitom nové věci mi připadají tak známé.. zvláštní...


31. den

Nikolka a Milda...





31. leden


Já a ty

Jsi tráva,
já mokrá rosa na ní,
jsi noc,
já sladké snění,
jsem letní večer,
ty jsi bouře,
jsem suchá step,
ty oheň plný kouře...
Jsi slunce,
já duha, co ke hrám svádí,
jsem dítě,
ty mé věčné mládí..
Jsem slovo,
ty prostá věta,
já jsem ty,
jsme částí světa...
Jsem skrýš tvá,
tvořená z drobných dlaní,
jsi sníh,
já jarní tání...
Jsem vráskou na tvé tváři,
ty stránkou v ohmataném snáři...
Jsi muž,
já jsem žena,
jsi dům,
já domu tvého hlavní stěna..
Jsi koberec z květů,
já na něm rosa,
jsi jezerní proud,
já noha v něm bosá...
Jsem rudá růže,
ty mlsná včela,
já jsem dnes
a ty jsi včera...


30. den

prostě Nikolka....


30. leden



29. den

na oslavě narozenin dědečka Pavla :) Nikolka nasává colu...

29. leden



28. den

vločky jako z krajky, ale na okně se během vteřinky roztékají do kapek..

28. leden



27. den

prší, sněží.. náměstí v Nepomuku skrz okno...

27. leden